Veltlínské zelené
Zkratka: VZ
Synonyma: Grüner Veltliner, Grünmuskateller, Zöldveltelini, Veltlinac zleni
Tradiční oblasti: Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Balkán
Keř: středního až bujného růstu, středně husté olistění
Listy: střední, kruhovité, pětilaločné s hlubokými výřezy
Hrozny: velké, křídlaté, husté, kónické
Bobule: střední, kulaté, zelené až zelenožluté, se středně silnou slupkou a šťavnatou dužninou s kořenitou chutí (někdy až jemně muškátovou)
Stáří a původ: stará odrůda, asi Rakousko
S velkou pravděpodobností pochází z Rakouska, jak nasvědčuje kdysi užívaný název „Mouhartsrebe“ podle vrchoviny Manhartsberg. Rakouský název Grüner Veltliner se užívá až od 18. století. Předtím se hlavně užívalo pojmenování Grüner Muskateller nebo Weißgipfler. I na Moravě bylo dříve užíváno názvu Bělošpičák nebo Muškatel. Jedním z rodičů Veltlínského zeleného je pravděpodobně Tramín. Odrůda se pěstuje také v Maďarsku (Zöldveltelini) a na Balkáně (Veltlinac zleni).
Období sklizně: od poloviny října
Víno
Veltlínské zelené se používá do směsí pro známková vína a také jako surovina pro výrobu šumivých vín. Ponecháme-li na letorostu pouze jeden hrozen, dosáhneme tak zvýšené extraktivnosti a plnosti vína.
Veltlínské zelené dnes tvoří 48,4 % z celkové plochy vinic v sousedním Rakousku a setkáme se tam většinou s běžnými jakostními víny, která se konzumují k běžné stravě anebo se pijí „pod víchem“ v družné zábavě jako „heuriges“ – letošní (mladé) víno.
Jako mladé voní svěžestí, pepřnatostí a někdy i lehkou vůní doutníku. Z vinic na hlinitých půdách se objevuje vůně lipového květu, na půdách prvohorních hořkomandlová, na spraších kořenitá.
Při zrání na lahvi se nejprve objevují zesílené kořenitě pepřnaté tóny, které posléze zanikají a kraluje mandlová chuť, zjemněná u přívlastkových vín vyšších stupňů sametovou plností.
Barva: světle zelená až zelenožlutá
Vůně: svěží, pronikavá
Chuť: střední tělo, ovocné tóny, vyvážená, svěží s vyšším obsahem příjemných kyselin
Ve vůni a chuti můžeme hledat: lipový květ, jemně hořké mandle, pepř, u vyzrálých vín exotické ovoce
Vhodnost ke skladování: Jen u výjimečných ročníků, víno je nejlepší jako mladé.
Stolování:
Vína Veltlínského zeleného jsou vhodná pro denní stolování. Ředěna vodou jako vinný střik tiší žízeň. Veltlínské zelené lze kombinovat se širší škálou pokrmů. Mladá vína jsou vhodná ke studeným masům, vyzrálá k hovězímu a k neutrálním omáčkám.
Co říká encyklopedie?
Text viz.: Nová encyklopedie českého a moravského vína
Autoři: Zuzana Foffová, Vilém Kraus, Dáša Krausová a Bohumil Vurm
Veltlínské zelenéodrůda moštová pro bílá vína třída I B
Synonyma a cizí názvy: „Muškatel zelený“, „Ryvola bílá“, „Veltliněr“, „Weißer Veltliner“, „Grüner Veltliner“, „Grüner Muskateller“, „Valteliner vert“, „Zöld veltelini“, „Zöld muskátaly“, „Ranfol bianco“ aj.
Původ a rozšíření: Pravděpodobně pochází z Dolního Rakouska. Jiné prameny však kladou její původ do údolí Valtelino v severní Itálii. Nejvíce se pěstuje v Rakousku (25 % z celkové výměry vinic). Odtud odrůda pronikla na jižní Moravu a do malokarpatské vinařské oblasti. Zde poskytuje prvotřídní vína. V Listině povolených odrůd je zapsána od roku 1941. V současné době je do r. 1985 povoleno pět klonů: VP-6/2, ZN-1/49, Vp-4/10 a VP-3/6.
Morfologický popis
Včelka: Je výrazně ochlupená, bělavě zelená. Okraje lístků jsou načervenalé.
Vrchol letorostů: Je silně bělavě ochlupený, s jemným karmínovým lemováním lístků. Stonek je převážně zelený.
List: Je středně velký, až velký, kruhovitý, středně hluboce pětilaločný, na rubu jemně ochlupený. Povrch listu je hluboce síťovitě zvlněný, tmavý až světle zelený. Řapíkový výkrojek je buď uzavřený, s eliptickým průsvitem, nebo otevřený, šípovitě rovnostranný. Řapík je středně dlouhý.
Květ: Je obojetný (oboupohlavní), samosprašný, pětičetný.
Hrozen: Je středně velký až velký, průměrné délky 150 mm (průměrná hmotnost 180 g), válcovito-kuželovitého tvaru, křídlatý, na kratší stopce.
Bobule: Je středně velká, průměrné délky 15 mm (průměrná hmotnost 1,7 g), kulovitá, zelená až žlutozelená, tečkovaná. Slupka je středně silná, pevná, ojíněná. Dužina je středně pevná, plná, šťavnatá, sladká.
Semeno: Je poměrně velké, lahvicovitého tvaru, hnědé. Zobáček je dlouhý.
Jednoleté dřevo - réví: Je světlejší, šedohnědé, s výraznými tečkami.
Zimní pupeny: Jsou středně velké, zahrocené.
Biologické a hospodářské vlastnosti
Začátek rašení: Nastává koncem dubna je středně pozdní.
Růst: Je středně silný.
Odolnost proti zimním a jarním mrazům: Proti zimním mrazům je středně odolná. Je citlivější na jarní mrazíky.
Odolnost proti chorobám: Je středně odolná proti oidiu, náchylná na peronosporu, hlavně na hroznech, rovněž na červenou spálu a černou skvrnitost. Netrpí vadnutím třapiny. Z virových chorob je silně napdána svinutkou (až 80 % keřů).
Odolnost proti škůdcům: Má běžnou odolnost bez zvláštních výkyvů.
Kvetení a opylení: Kvete v polovině června. V nepříznivých letech květy opadávají.
Zrání: Začátek zrání je v srpnu, dozrává v první polovině října.
Výnos a kvalita hroznů: Sklizně jsou vysoké, 10–13 t/ha, při pravidelném hnojení a nepřetěžování keřů při řezu. Pravidelnost plodnosti závisí na sprchávání květů, poškození jarními mrazíky a selekci klonů. Vyšší výnosy v běžném roce způsobují silně snížené zakládání květenství pro příští rok a oslabují růst. Obsah cukru se pohybuje mezi 17–19°NM a obsah kyselin v moštu mezi 8,5–9 ‰.
Vína: Jsou harmonická, s příjemným mandlovým buketem. Na Znojemsku a na sprašových půdách mají mladá vína jemný buket po „Sauvignonu“.
Pěstitelské požadavky
Poloha a půda: Nejvhodnější jsou slunečné, vzdušné a teplé polohy a mírné svahy. Vzhledem k vy-soké plodnosti je náročná na půdu. Vyžaduje hluboké, výživné půdy. Odrůda je málo odolná proti suchu, a proto se vysazuje na vazčích půdách. Dobře reaguje na závlahu. Nesnáší příliš vlhké a vápenité půdy.
Podnož: Má vliv na sprchávání. Na hlubších půdách na středním vedení jsou vhodné podnože Vitis berlndieri x Vitis riparia Teleki 5 C a SO 4, na horších půdách Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 5 BB nebo Craciunel 2, na málo vápenitých půdách LE-K/1.
Řez a vedení: Vyhovuje jí střední i vysoké vedení se zatížením 6–7 oček na 1 m2 a s řezem na kratší tažně. Na dlouhých tažních není zabezpečena výživa a vývin hroznů.
Celkové zhodnocení odrůdy a její využitelnost ve velkovýrobě a u drobných pěstitelů
Jsou předpoklady dalšího rozšíření odrůdy na větších plochách ve všech druzích výsadeb. Pro výsadby je třeba použít povolené klony a bezvirozní materiál. Vína z horších ročníků se používají na scelování. V dobrých letech poskytuje odrůdově charakteristická vína oblíbená u konzumentů.