Rulandské modré
Zkratka: RM
Synonyma: Roučí modré, Pinot noir, Spätburgunder Blauer Burgunder, Blauer Klevner, Crni burgundac, Kisburgundi, Pinot nero
Tradiční oblasti: Francie, Itálie, Německo, Čechy, Morava
Keř: se středně hustým olistěním
Listy: středně velké, tmavě zelené, mírně tří- nebo pětilaločné, krabaté
Hrozny: malé, válcovité a husté
Bobule: malé, kulaté, modré, s tenkou slupkou a řídkou dužninou s kořenitou chutí
Stáří a původ: stará odrůda, Francie
Podobně jako Chardonnay je i tato burgundská odrůda velmi rozšířena po celém světě. Nese téměř všude původní francouzský název Pinot noir. Název Pinot je odvozen od slova pin = borovice, protože jeho malé, bobulemi nahloučené hrozínky připomínaly šišky jehličnanů. V genotypu odrůdy jsou zakódováni rodiče samovolně v přírodě vzniklé odrůdy z křížení mezi Mlynářkou (Pinot meunier) a Tramínem.
Pinot dal císař Karel IV. dovézt do Čech z Francie. Traduje se, že první sazenice věnoval nákladníkům (majitelům) hor viničních v Mělníku za pomoc při potírání lapků na řece Labi. Jeden z mělnických měšťanů povolal vinaře i s rodinami z Burgundska, aby zavedli pěstování Pinotu na Mělníku tak, jak se pěstoval v Burgundsku. Na jedné z mělnických vinic byl do kamene opěrné terasy vytesán nápis Chambertin 1348, tedy letopočet a místo, odkud byla réva do Čech dovezena.
Období sklizně: od konce září
Plodnost je pravidelná a dobrá.
Víno
Vína odrůdy Rulandské modré mívají různý charakter, podle světových oblastí, kde se tato odrůda pěstuje, ale i podle toho, jak s nimi vinař zachází. Ohromují svou plností, která se zráním zvyšuje. Vína se velmi dobře hodí pro dlouhodobé skladování.
Z odrůdy Pinot noir se ale nedělají jen vína červená. V některých oblastech jsou oblíbená vína růžová buď jen z Rulandského modrého, nebo ve směsi s Rulandským šedým (Badisch Rotgold). Slupka bobulí Rulandského modrého obsahuje málo červeného barviva, a proto se lisováním celých hroznů snadno získají bezbarvá vína zvaná klarety, která jsou součástí základu směsi pro výrobu francouzských klasických šumivých vín Champagne.
Základ obsahuje obvykle vína ze dvou až tří ročníků odrůd Chardonnay, Pinot noir a Pinot meunier (Mlynářka). Chardonnay dodává směsi jemnost a delikátnost. Pinot noir vytváří mohutnost a bohatost dojmu a víno odrůdy Pinot meunier podporuje rychlejší stárnutí směsi a dráždí chuťové pohárky ušlechtilou kyselinou. Pinot noir navíc obohacuje konečný dojem. Ve vůni se objevuje příznačná jemná „mýdlovinka“ a lákavá svěžest.
Barva: bledě rubínová až cihlově červená, s nazlátlým okrajem
Vůně: ovocné tóny
Chuť: plná, nízký obsah kyselin, velmi jemné třísloviny, hebkost při klouzání po jazyku
Ve vůni a chuti můžeme hledat: ostružiny, maliny, jahody, černé třešně, brusinky; ve vyzrálých kůži, kouř hořícího dřeva, tlející listí, sušené švestky, povidla, hořké madle, hořkou čokoládu
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování:
Červená vína Pinot noir se podávají v širokých „břichatých“ pohárech a platí pro ně pravidlo: čím starší víno, tím objemnější pohár, který se plní jen do pětiny až čtvrtiny celkového objemu, aby se široká hladina vína mohla dobře provzdušit.
Taková vína lze podávat bez pokrmů, k tichému obdivu jejich vůní a skladby a k meditování s přáteli. Při stolování se předkládají k pečeným masům, jemným úpravám zvěřiny i jiných tmavých mas, pernaté zvěři, nadívané drůbeži a doporučují se rovněž k pokrmům z hub a k mnoha druhům sýrů. Jsou skvělá také k delšímu posezení s malým zákuskem.
Co říká encyklopedie?
Text viz.: Nová encyklopedie českého a moravského vína
Autoři: Zuzana Foffová, Vilém Kraus, Dáša Krausová a Bohumil Vurm
Rulandské modréodrůda moštová pro červená vína třída I A
Synonyma a cizí názvy: „Roučí modré“, „Small Black Cluster“, „Pino čeren“, „Pinot noir“, „Pinot fin“, „Franc noirien“, „Savagnin noir“, „Langedet“, „Orléans“, „Pinot de Gevrey“, „Burgundac crni“, „Modra Klevanjka“, „Burgundi kék“, „Kisburgundi“, „Kék klévner“, „Kék rulandi“, „Blauer Klevner“, „Pinot negru“, „Plant de Coumieres“, „Cortaillod“, „Klevinger“, „Pignola“, „Pino černyj“, „Pino fran“ aj.
Původ a rozšíření: Odrůda je odedávna pěstována v mnoha zemích. Její vlastí je francouzské Burgundsko. První zmínka o odrůdách „Pinos“ je v díle básníka Eustache Deschampse asi v roce 1300. Z odrůd „Pinot“ se vyráběla vynikající červená vína, která proslavila Burgundsko. V současné době tvoří základ velké vinařské oblasti Francie Champagne. Z „Burgundského modrého“ jsou vyráběna světová známá šampaňská vína. Tato odrůda pronikla do Německa, zejména do Bádenska Würtenberska, a do východního Švýcarska, kde je vedle odrůdy „Müller Thurgau“ základem sortimentu. Také se pěstuje v Rakousku, Maďarsku, Jugoslávii, Itálii, Rumunsku. Rovněž je pěstována v zámoří Kalifornie, Chile, Argentina, Austrálie. V Čechách je vysazena na Mělnicku, na Moravě v Bzenci a Mutěnicích, na Slovensku v nitranské oblasti (Topoľčanky). V Listině povolených odrůd je zapsána od roku 1941.
Morfologický popis
Včelka: Je bělavě světle zelená, silně ochlupená.
Vrchol letorostu: Je bělavě zelený. Mladé lístky jsou na obou stranách ochlupené, zelené, s hnědým odstínem.
List: Je malý až střední, okrouhlý, obvykle mělce až středně hluboce pětilaločný. Rub listu je holý. Řapíkový výkrojek je buď uzavřený, téměř bez průsvitu, nebo otevřený, úzký. Řapík je středně dlouhý, barvy zelenofialové.
Květ: Je obojetný (oboupohlavní), samosprašný, pětičetný.
Hrozen: Je malý až střední (průměrná hmotnost 60 –90 g), válcovitý, hustý. Stopka má běžnou stavbu.
Bobule: Je malá, průměrné délky 14 mm (průměrná hmotnost 1,1 g), kulatá, pravidelná, modrá, ojíněná. Slupka je tenká. Dužnina je velmi řídká, jemná, bez zbarvení. Chuť je plná.
Semeno: Je středně velké, kulovité až hruškovité. Zobáček je krátký.
Jednoleté dřevo - réví: Je tmavě hnědé, v uzlech s fialovým odstínem.
Zimní pupeny: Jsou malé a tupé.
Biologické a hospodářské vlastnosti
Začátek rašení: Probíhá ve 2. dekádě dubna.
Růst: Je středně silný.
Odolnost proti zimním a jarním mrazům: Dobře vzdoruje zimním mrazům. Na jarní mrazy je citlivější, neboť raněji raší.
Odolnost proti chorobám: Je středně odolná proti peronospoře a dobře odolná proti oidiu. Za vlhkého počasí v době dozrávání je citlivá na Botrytis cinerea (husté hrozny, vnitřní bobule praskají). Z virových chorob je napadána hlavně svinutkou.
Odolnost proti škůdcům: Je vyhledávána obaleči.
Kvetení a opylení: Kvete v 1. až 2. dekádě června. Květy vlivem chladného počasí a také u keřů napadených svinutkou opadávají.
Zrání: Začíná v 1. dekádě srpna, sklízí se pozdě, ve 3. dekádě září až říjnu.
Výnos a kvalita hroznů: Plodnost odrůdy je značně závislá na kvalitě biologického materiálu. Kolísá mezi 5–10 t/ha. Obsah cukru je 20–22 °NM, ve výborných ročnících 24–25 °NM, obsah kyselin v moštech 8 –12 ‰.
Vína: Jsou velmi jakostní, plná s jemným hořko-mandlovým buketem, sametově červená, světlejší barvy. Starší ročníky mají cihlově červený odstín.
Pěstitelské vlastnosti
Poloha a půda: Má poměrně značné požadavky na teplou polohu. Nejlepší jsou mírné jižní teplé svahy. V podřadnějších svahovitých nebo rovinatých polohách neposkytuje kvalitní vína. Půdy žádá záhřevné, hlinitopísčité a zejména křídové. Na těžkých půdách dobře rodí, ale vína jsou málo barevná.
Podnož: Při středních způsobech vedení se velmi dobře osvědčila Vitis berlandieri x Vitis riparia SO 4. Na vápenatějších půdách jsou vhodné Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 125 AA či Kober 5 BB.
Řez a vedení: Může se pěstovat všemi způsoby vedení. Zvláště vhodné je vysoké vedení se širokými spony a dlouhým řezem. Vyžaduje, aby se vytvořila zásoba starého dřeva, což podmiňuje snížení opadávání květů. Zatížení keřů má činit 10–12 oček na m2.
Celkové zhodnocení odrůdy a její využitelnost ve velkovýrobě a u drobných pěstitelů
Je to velmi vhodná odrůda pro dobré polohy severních vinařských oblastí pro velkopěstitele. Pro malopěstitele nevyhovuje malou plodností. Při výsadbě nových vinic se musí používat jen kvalitní sadba. Vína jsou kvalitní červená, která získávají na charakteru delším ležením v lahvích (5 let i více). Také se z hroznů vyrábějí klarety pro přípravu šumivých vín.